Kýchati
Kýchati, kýchávati; kýchnouti, chnul a chl, utí, niesen. — abs. Dnes pořád kýchám. Us. Kýchalo dítě. Br. Kýchajícímu praví:, Pozdrav Pán Bůh, ' a on odpoví:, Dejž to pán Bůh. ' Že když kdo kýchl, náhle umřel. V. — po čem: po tabáku. Us. — se komu. Kýchá se mi (ti, mu) = nutí mne ke kýchání. Plk. Čmýrej utopenému pérem v nose, aby se mu kýchlo. Koll. — kudy: přes zuby = dáviti se. Rk. — kam: do šátku. Us. — Vz Kýchání.