Kyj, e, kyjík, u, kyjíček
Kyj, e, kyjík, u, kyjíček, čku, kejí- ček, čku, m., dřevo tenčí než palice a hrubší než liskovka, der Stock, Bängel, Bläuel, Keule, Prügel. Jg. Kyjem někoho bíti, se- prati, uprati, smlátiti, potrestati, přivítati. V. Rána kyjem. Rk. Kyjem někoho hladiti přes plece (bíti). Na kyji (na koníčku) je- zditi = v něčem své zalíbení míti. Přeměř ho kyjem přes plece. Lom. Netoliko věze- ním, ale třebas i kyjem trestati. Osel kyjem ubitý hýká. Kom. Kyjem by slova z něho nevyrazil. Vz stran přísloví: Mlčení. Č. Po- dává mi chléb a kyjem hrozí. Č. Kyj má dva konce (=kdo ví, komu se zdaří?). Ros., Č. Přišel (padl) s kyje na palici. Chtěje se kyji vyhnouti, trefil na palici. Vz Neprozře- telný. Lb. Boje se kyje (kyji se vyhýbaje) trefil jsem na palici (ze zlého v horší). Vz stran přísloví: Prodělání. Č. Trefil kyjem na palici (Kosa přišla na kámen). Us. Trefil jsem z kyje na palici. V. Kyj palicu málo kdy zadrží. Rkk. — K., souboj kyji (ne: meči), das Duell mit Stäben. Na kyje koho vyzvati. Pojďme na kyje. Prov. Vz více v Gl. 113. — K., trest půhončí, nebyl-li je- jich vinou půhon dodán. Nalezeno, že to se- šlo půhončím, protož poručeno, aby se k němu zachovalo podlé zříz. z. t. j. aby byl kyjem bit. Žer. Záp. I. 235. — Tov., Arch. II. 506.