KýlKýl, u, m. — vyvýšenina ostrohranná ze hřbetu všelikých listů, též plodolistů (pou- zder plodních), carina, der Kiel, v bot. Č. Kv. XXI., Slb. XLIII. Rst. 434. —
K.
či hřeben = zevnější stěna závitků skořápky měkkýšů do úhlu stlačená (ne zaokrouhlená): Dud. 4. —
K., vz Kýla.