Kýta
Kýta, cf. Mkl. Etym. 158. U N. Kdyně kyta. Rgl. K. jehněčí, kanci, vepřová, pe- čená, naložená, marinovaná, máčená, špiko- vaná, s kůrou chlebovou, se sardelemi, s no- vými brambory, s kyselou smetanou, s tar- toflemi. Hnsg. —- K. = noha. Dál do kyt = utekl. Brt. D. 341.