Kývati
Kývati, kyvotati, cf. Mkl. Etym. 153. — čím (na koho, jak, kdy, proč, kam). K. hlavou spokojeně, Arb., radostně, zá- porně. Hrts. Kýva hlavou ako káčer. Slov. Rr. Sb. K. očima, Ž. brn., vějířem. Čch. Bs. 75. Já na ňu volám, ručenkú kývám. SI. ps. 214. Kam širákem kývnu. Hdk. C. 51. A vzal sobě ženku mladú, kýval na ňu sivú bradú. Sš. P. 711. V modlitbě hlavou kývá; Bradou k pochvale kýval. Vrch. Na znamení chvály často hlavou kýval. Osv. V. 543. — na koho. Smrť naň kývá. Tkč. — proč. K. v souhlas. Kká. K sl. j. 216. Hned se strachem kýve. Hdk. C. 39. — kam. Lebky vrchol kývá v zem. Kká. — kdy jak. Žid mezi modlitbou stále se kýve od pravé strany k levé nebo od zadu ku předu. Osv. I. 85. — se. Všecko se ky- voce. Mor. Brt. D.