L
Souhláska l. Vz Gb. Ml. I. 27. nn. L sla- bikotvorné (samohláskové). Vz Gb. Ml. I. 22. V Chodsku. Vz Listy fil. 1891. 43. nn. L na Dolnobečovsku na Mor. jako samohl. Vz Listy fil. 1891. 414. Tam se ľ a ľ?ł ro- zeznávají; středního l tam není. Vz ib. 415. Tam se mění ľ v m: ba šmaka = kýho šlaka, vembłód; ł v r: krč (kłč = pařez), kolovrátek; v n: Lidmina (Ludmila); 1 v příčestí činném minulém se tam neodsouvá: sedł, vedł, chytł atd., ale odsouvá se v něktetých skupeninách: řemesník, má- snice, minář, zhuk atd.; ľ i ł se tam při- souvají: brabľec (gt. brabca), brabľenec, dłabit-dáviti, rdousiti. Vz ib. 428. (Brtch.).