L
Praslovanské t, ľ. Vz Gb. II. ml. I.307. Původní l. Ib. 302. — L se psávalo: 1, 11: llabut; netvrdé l psávalo se: li, ly: v kaplie; tvrdé 1 psávalo se: Í, I (1 švabachové): lála, lysý. Cf. Gb. H. ml. I. 353., 354. -- Souhláska 1 a její povaha, lb. 327. n. Souhl. I, ł, ľ a jejich rozvoj. Vz ib. 353., 354. Netvrdé l stříd- nicí za bývalé střední l a za bývalé měkké /'. Vz ib. 355. V Čechách a na záp. Mor. je jen jedno l (u Tišn., Brt, D. II. 185.; u Litovle, Konic a Jevíčka jest l většinou střední, í jen místy, ib. 112.); jinde na Mor. je I a I a za toto místy u (daua — data, dau, biu; cf. Brt. D. II. 46.; na Slov., cf. Pastr. L. 138.; na Slov. je tvrdé t, vedle něho měkké ľ, dílem střední l. Ib. 358., 359. U Kroměř., Olom. a Prost. se ľ od ł rozeznává. Brt. D. II. 16., 69. Také u Kojet., u Přer., Morkovic, Bystř., Týnce, Víšk., Slavk., vz ib. 36., 37., 46., 63., 71., 93., 99., 147. U Zábř., Slavkova znají l, ľ a ł. Ib. 127., 147. ľoznačuje se jen před tvrdými souhl.: ľudia. Vz Pastr. L. 129. Ve Velké Revúci není. Phľd. 1893. 559. Měkké ľ drželo se až do XIV. stol. Vz Gb. H. ml. I. 356. — ł pravidlem v slabikách bývalých s -a, -o, -u, -y, -a, -'b; l (netvrdé) v případech ostatních. Vz ib. 355. — l, ł v bibli kralické. Vz ib. 360. — ĺ (dlouhé) bylo ve strč. a je v dialektech: vĺča, hĺbka. Brt. D. I. 60., 8., II. 16., Gb. H. ml. I. 300. Samohláskové l je v Gemersku obecné (dlouhé i krátké): dĺho. Phľd. 1893. 557. Samohlás- kového l ve Spišsku není a objevují se ná- sledující střídnice: halboki, polni, jabluko, vilk. Phľd. 1893. 431. — Cizí l. Vz Gb. H. ml. I. 365. — Kde na Mor. stýká se d s l, tam lid místy vyslovuje dvojité 11: opadlo — opallo. Mtc. 1894 21. — 1 mění se a) v m: vem- blód m. velbloud, u mor. Kruml., Litov., Konic, Jevíčka, Tišn., Kunšt., cf. Brt. D. II. 207., 112., 185., 232.; b) v n: řemesnník, kon- čava, končava m. kolčava, u Litovle, Konic, Jevíčka, Tišn., Kunšt., cf. Brt, D. II. 112., 185., 232., 46.; c) v r: flaner, liniár, brblati, prubial (pluvial). List. fil. 1893. 467., baršó- nek (balšánek), relík m. lelík, Brt. I). II. 112., 185. — ł mění se místy v u (obalování): peku m. pekł, chuum m. chlum. Doudl. Gb. H. ml. I. 364. Vz Obalování, Brt. D. II. 46. Také v ľ v: sľze, žľuté. U Kojet. a místy u Přer. Brt. D. II. 46. V již. Cech. mění se v: r, n, m, d, t, j. Vz Dšk. Jihč. I. 3.-7. Vz tam také jeho znění a vokalisování. — l se při- souvá: laskominy v. askominy, hrable m. hrábě atd. Vz Gb. H. ml. I. 366. V Háj. Herb.: karafilát, vyšklubati. 157. b., 98 b. Mlisa m. mísa, hlučení, střaplec. Tišn., Zábř. Brt. D. II. 185., 128. — l se odsouvá: nes m. nesl, vyved m. vyvedl, mod m. modl, okrska m. okrslka, mys m. mysl atd. Vz Gb. II. ml. I. 367. Z tázací spojky -li l se dialekt, vy- pouští: víš-i? Zlín. Brt. D. I. 16. Po samo- hlásce vkládá se j: daleko-ji? Gb. II. ml. I. 368. V participiích l-ových: vlez, ukous-liby (pad, nes, sed, děál m. dělal atd. U Litov., Konic, Jevíčka, Zábř., Kunšt., Žďár a j. Cf. Brt. D. II. 112., 127., 232., 248., Pastr. L. 149.); mha, Háj. Herb. 150. a., 352. b., 173. b.; Mohenice na Mor. V. Kal. 45. Užica, han. łužica, hoď m. hleď, heďte, žička, mynář, žica. U Kojet., Přer., Olom., Prostěj., Brn., Tišn., Kunšt. a j. Cf. Brt. D. II. 5., 46., 69., 165., 185., 232. V Gemersku se l místy v par- tic, praeter. souhláskových kmenů úplně od- souvá: priš m. prišol. Phľd. 1893. 560. — l a r přesmykují se v témž slově: leberia m. re- bellie. Vz Gb. H. ml. I. 541. O přisouvání, odsouvání, přesmykování hlásky l v již. Cech. vz Dšk. Jihč. I. 3.—7. Souhl. I v Chromči na Mor. Vz List. fil. 1894. 88., 89. — 1 slabiko- tvorné vzniklo z l spojeného s některým Jerem: gli.tati — hltati; z il, yl, li, li/: plný (pilný) atd. Gb. H. ml. I. 287. Vlna, mysl. Psávalo se také ll: pllny. Ib. 287. Slabikotvorné 1 se mění a) v li, ly: Wlitawua, slyzami; b) v el: velna — vlna, rzekel (řekl), ib. 290.; c) v il, yl: Wiltawa, wylk, ib. 292.: d) v le: blcha — blecha, ib. 297.; e) v ul: vlněný — vulněný, ib. 294.; f) v lu: blcha — blucha, člnek — člunek, ib. 295.; g) za l bývá lo, ol: klbása — klobása, molvený. Ib. 295. Paprslky. V. Kal. 169. Na okršlku. Háj. Herb. XIII. b. (List. fil. 1894. 296.). Cf. Brt. D. II. 46. (u Kojet. a Přer.), 112. (u Litovle, Konic, Jevíčka), 165. (Brn.), 185. (Tišn.), 207. (Kruml.), 232. (Kunšt.), 248. (Žďár.). Slabikotv. I na Slov. Vz Pastr. L. 86. Slabikotvorné ĺ: stĺkať. Zlín. Gb. H. ml. I. 287. -1 příp. jmen osob.: Brejšl, Jechl. Vz Kbrl. Sp. 13.