L se vysouváL s
e vysouvá: čupek (člupek). mynář, šupka (slupka). Zlínsky. Brt. U mrčí, knuć — knul (klnouti, opav.)
. Brt. Lizna (blizna). Val. Brt. D. 65. V Podluží ł mezi
o a e, pak mezi u a e mizí: koek (kolek), ďuek (důlek). Brt. Cf. Bž. 45., Odsouvání. — L
se přesmykuje. L a
r ráda svá místa zaměňují, jsou-li v témž slo
vě: letorost —- ratolesť. Bž. 44. —-
L se stupňuje na Zlínsku v ĺ: Vĺček. Vz Mtc.
1878. 3. — L
přípona: rýl (rýč), kopal (kopáč), pchál (pcháč). Brt. D. 141. Přípona příčestí čin- ného času minulého: žil, pil atd. Šf. III. 524. O zvukoslovném i symbolickém vý- znamu této hlásky vz v Src. 537.-543. —
L. =
litr. —
L. na lístku bursovním =
lettres, písma, papíry nabízené ku prodeji. Kh. —
Ł. ve slohu kupeckém =
lira. Kh. —
?. =
libra šterlinků. Kh. —
L. S. = loco sigilli, na místě pečeti. Kh.