Labuť
Labuť podlé lat. albus. Bdl. Labutička, labutěnka, lábutinka. V MV. pravá glossa. Pa. Cf. Šrc. 46.-47., Kram. Sl., Vega I. 76., Rk. Sl., Mkl. Etym. 162. L. zpěvná, der Elb. Sl. les. Cf. Schd. 11. 476., Sš. P. 352., Hlb. I. 221. Vzácný jako 1. v poušti. Šml. — L. lesní, plamének labuti, rabudí, barvínek, clematis, die Waldrebe, rostl. Sl. les., Slb. 668. — L. = souhvězdí. Stč. Zem. 24. — L., sam. u Kolína, hospoda u Blatné; Labud, ves u Kyjova; Labant, ves u Přimdy; Schwanwirthshaus, hospody u Horní Krče, u Mohelnice a u Zlaté Studně v Brnensku. Rk. Sl. — L., os. jm. Vz Arch. VH. 711.