Labyrint
Labyrint, u, m., z řec., bludiště. Bylo stavení veliké, plno nesčíslných průchodišť, tak že, kdo do něho vešel, z něho vyjíti nemohl. Jg. L. kretský, aegyptský, lemno- ský, italský (bl. Clusia v Etrurii). Labyrinth, Irrgarten. — L., každá nesnadná zamotaná věc. Ros. L. světa. Kom. — L. ve středo- věku zvláštní mozaiková dlažba v kostelích. — L., čásť vnitřního ucha, skládající se z předsíně, ze tří polokružných trubek a ze závitku. Vz S. N.