Lačněti
Lačněti, 3. pl. -čnějí, ěl, ění; lačnívati, lačným býti, hungrig sein. Cf. albkati, lit. alkti = lačněti. Schl. Vz Gb. Hl. 125. abs. Lačním (chce se mi jísti). Ros. Lačněl jsem a dali jste mi jísti. Mat. Lační-li nepřítel, nakrm jej. Řím. — čeho = bažiti: chleba, spravedlnosti boží. Br. Oni vždy lačnějí nebo hrachu nebo máku nebo sýrův. Chč. 381. — po čem. Zk.