Lahoditi
Lahoditi, 3. pl. -dí, il, děn, n. zen, dění n. zení; lahodívati, lahodniti, usmířiti, mildern, lindern, besänftigen; libě mluviti, činiti, lieb- kosen, schmeicheln. Jg. — co, koho. Laska- vosť krále práv surovosť lahodí (mírní). L. — komu. To smyslům lahodí. Jel., V., Kom., Sych. — (komu) čím. Rty svými nepřítel 1. vám bude Br. Ústy lahodí s v srdci svém lesť ukládá. Štelc. L. někomu jazykem, řečmi. Br. — komu v čem. Sobě samým v tom lahodíme. Kom. V tom mu štěstí lahodí. Us. — o kom. Tak nám má Buoch lib býti, když nás treskce, jako když lahodí o nás. O 7 vstup. Když se bál, lahodil o mně. Ms. sv. Aug. — se ke komu. Rk.