Lahoditi
Lahoditi, vz Mkl. Etym. 159. — co. Žena 1-dí svú řeč (mollit sermonem). BO. Oni nas łahoďa (lákají). Laš. Brt. D. 226. — komu (čím). Jak ti kto najvěc 1-dí, jisto tě najspěš uhodí (osudí). Slez. Šd. To l-lo ješitnému muži. Šml. I. 65. Barva ta lahodí oku, Us. Pdl., zraku. Dk. L. někomu pů- vabem. Dk. Aesth. 84. L-dil jim pěknými řečmi. Let. 131. — jak. Někomu smyslně 1. Dk. — o čem. Kterúžkoli věcí treskce jej neb 1-dí o něm; Když viece, než slušie, o nich 1-dí. Št. Kn. š. 51., 244.