1. Lákati
1. Lákati = chtivě hltati, lokati, in sich schlingen, schlucken; verlangen. Jg. — co. St. skl. — po čem: po cti = bažiti. D. — s infinit. Přemysl zvěděv to, se svými lákal (pokoušel se) Prahy dobyti. Pulk. — čeho. Toho hlavy meč tvój láká (žádá). St. skl., Alx. — 2. L. = vábiti, vnaditi, louditi, locken, reizen. L., lákám, láči; lákávati — koho (akk. a gt. ). Tak 1. budeš jich. Ž. kap. 82., 16. Lákal jest nepřietel duše mé. Ž. kap. 142., 3. — koho k čemu: k milosti. V. Láhvice láká nás k pití. Sych. — koho, co čím: ucho řečí, hudbou lákati. Ráj., svou krásou. Us. Nohami svými lákají (dcery si- onské). Br. — koho kam: do tenat, Dch., do osidel. Šm. — koho odkud: z bezpeč- ného místa. — koho s kým, aby. Lákal ho s bratrem, aby vyšel s nimi do lesa.