Lákati
Lákati = vábiti. Cf. Mkl. Etym. 159. - abs. Všichpi lákají, insidiantur. BO. Črt vždy láká. Št. Kn. š. 73. — koho. Ale ty lákáš duše mé, insidiaris. Bj. Kak nás črt láká. Št. Kn. š. 2. Nepřátel jeho 1. budú tmy, persequentur. BO. — koho kam (čím). L. koho na scestí. Mour. Válka ta sílu láká v den. Dk. Aesth. 69. U mnohých ptáků samečkové zpěvem samičky k sobě lákají. Osv. I. 49. L-li je mezi sebe. Tbz. — čeho na kom. Jeden na druhém láká leckakých podmluvení. Št. Kn. š. 132. -— kdy. Ďábel v svátek pilnějé láká lidi. Hus I. 122. — co kdy odkud. Hřích v noci lákal z očí mojich slzy. VRch.