Lámati
Lámati, lamám a lámu, lámej a lam, lá- maje a láma (ouc), al, án, ání; lámávati; lo- miti, 3. pl. -mí, lom, mě(íc), il, en, ení; lo- mívati, brechen, entzwei brechen; boleti, trá- piti, reissen, quälen, plagen; nedodržeti, brechen; krümmen, beugen. Jg. — co: chléb, prkno, kopí, víru, přísahu, příměří, přátel- ství, Jg., němčinu, Us., ruce, Bib., kamení, skálu. Vys. Lámala matka své ruce. Sš. P. 68. Moc železo láme. V. Láme kosti jazyk měkký. Br. Náhlá a nutná potřeba právo láme. Pr. měst. Podvolení (svolení) práva lomí. Vš. Větve vítr láme. Us. Tichá voda břehy láme. Us. L. len, jazyk (překonati obtíže vyslovování). Us. Takovou zvyklosť nám bez slušných příčin l. a rušiti se ne- chtělo. 1583. Gl. 115. — koho. Zima mne láme; dna ho láme. Jg. — co kde: rudy ve skalách lámati. Vys. Díru ve zdi, Har., stromy v lese, Har., kámen v lomech. Ml. Láme mne v kloubech. Nt. Na zdi kámen lámal a kus vylomil. Sych. Hlavu nad tím si lámal. Rk. Rukama nad hlavou 1. Br., V. — co komu: si hlavu (starati se), Us., Dch., lačnému chléb 1. Br. — co proč: Nač si hlavu 1. pro věc ničemnou? Sych. Ruce ža- lostí lámati. Alx., Anth. Jir. I. 31. — (co) čím. Zločince kolem, Jg., Er. P. 478., brány zlatem 1. (= otvírati), L.; rukama 1., Rkk.; hořem rukama 1., V., se prací. L. — co čím oč. Rozumem svým o to hlavy nelámal. Štelc. Já o to nebudu hlavy 1. (o to se sta- rati). Ros. Co tam, to tam, o to hlavy ne- lam, neb na to již žádný žid nic nepůjčí. V. — co, se ke komu, k čemu. Dítky k tobě ruce lomí. Puch. Zloději k sousedu se lomili. Šm. Kámen k stavbě l. — co kam: skálu do vápenice lámati, Byl., chléb do polévky. — co nač: na drobné kousky. — co přes co: tyčku přes koleno. — co po kom: Dítě po matce (jí se řídíc), po chůvě slova láme. — se. Světlo se láme, hrnec, led se láme. Us. — se kam: do domu zloději se lámou. Us. — se s kým. S divokými zví- řsty se 1. = potýkati. L. Tu sě s ním lomil muž. Bibl. Jir. — se čím: prací, Šm., trud- ností. L. — se kam kudy. Zdí do domu se lámati.