Lámati
Lámati. Bž. 200., Mz. v List. fil. 1882. 214., 1880. 114., Mkl. Etym. 164. — co, koho: práva. Vš. 37. Dna dietě láme. ZN. Kat ťa lámal (= aby do tebe tisíc hromů)! Sl. ps. 72. L. zuby. Aj. L. komory, erbre- chen. Sd. kn. op. Zkl. Kolesa lámati (opříti se oběma rukama o zem a dolů hlavou zase na nohy se přehoditi). Pokr. Vz Koleso. — co kde: chléb nad dítětem (aby dítě brzy mluvilo, dlouho-li nepočíná mluviti; činí se to tak, že se dítěti nad hlavou dva speklé bochníky při násadce od sebe odlomí). Na Zbirově. Lg. Král dal kolo dělati, pannu na něm 1. Sš. P. 8. — (si co) čím. L. si hlavu něčím. Sá., Mus. 1880. 467. Rukama lomíc. Sv. ruk. 73., Sš. P. 317. Lomieše jím duch zlý. Bj. A lomeno číslem B. Šim. 60. — oč. Já o to nelámu (nestojím). U Žamb. Dbv. Jak to uslyšela rukama 1-la o svého bratříčka. Sš. P. 98. - se s kým — luc- tari, zápasiti. Tu se s ním lomil muž až do jitra. BO. — odkud: kamenie ze skály. Mill. 71. — jak. Kdežto na vše strany lomie ruce. Alx. V. v. 1905. (HP. 46.). Světlo dvojitě 1. Paprsek láme se ku kol- mici, od kolmice. Mj. 260., 262., ZČ. Tam láme se paprsek jen do jediného směru. ZČ. čára se láme v tupém úhlu. Vlč. Po údu lámán úd. Mcha. — se. Led se láme. Posp. Lámají se kosti mé. Ž. wit. 41. 11.