Landfrid, lantfrid
Landfrid, lantfrid, u, m., z něm. Land- frieden, v kn. tov. obecný zápis. 1. Písemní zápis stavů, že chtějí zemské zákony za- chovávati, pře své nikoli mocí a násilím, nýbrž výpovědí zemských úřadův uklízeti, škůdce země pronásledovati atd. Konal se hlavně, když vladař na trůn nastoupil aneb zemřel. — L., spolek několika krajů, aby škůdce země brannou mocí na uzdě drželi. V 1. ozbrojený proti těm vydřiduchům k své obraně že sestoupí. Mus. 1848. 264. — L., ti, kteří takový spolek učinili. P. Menhart s l-dem kraje plzeňského porazili jsú vojska táborská. Vz více v Gl. 117.