Láti
Láti, laji, laj, je (íc), lál, lán, lání; lávati = plísniti, domlouvati, hubovati, schelten, tadeln, schmähen, schimpfen, verweisen, lästern; zlo- řečiti, fluchen. Jg. — abs. Neudatný neumí jedno láti. Dal. Ta shnilina velmi laje (smrdí). Ros. — komu. Pán mu hrozně lál. Ros. Písmo jim laje. Pass. Kdožby Bohu lál aneb se porúhal. Sob. 52. — Tkad., Vrat., Jel., Zk. — koho. Jeden druhého laje a kleje. Čas. duch. — Jg. — na koho. Láli na ně a klnuli. Kom. — V., Jd. — komu čím. Lají nám slovy hanlivými. Štelc. Když ru- kojmě povinnosti své jsouce k ní upomínáni ne- dostáli, měl věřitel právo jim láti lacím listem veřejně přibitým. V Němcích byly tytéž listy pod jménem Scheltbrief. Kn. dr. — komu z čeho. Vy neviete tu dobra svého, lajíce ze sňatka mého. Dal. 41. Laje mu z jeho mdlého nestatečenství. Let. — proti komu. Zk., Čr. — komu oč. Už mi lidé o to láli. Sš. pís.