Lavice
Lavice, e, f., lavička; v již. Čech. lajc, lejc. Kts. O původu vz Mz. 54. L., podlouhlé sedadlo se zábradlím i bez něho. Bank. Po lavicích za stůl zasedati. Kom. L. ve škole, ve světnici, v zahradě, u kamen, u stěny, se zábradlím, v divadle; lehací (u brusiče) k vr- tání, k lití u cínaře, k sekání, mycí, veslařská na lodí, Jg., u stolu. Nt. Pod lavicí = v koutě, v opovržení. Jg. Pod lavicí ležeti neznámým, opovrženým býti. Jg. Něco pod lavici hoditi. Někoho pod lavici strčiti (přemoci, posmí- vati se mu). Jg. Vz Nemilý. Č. Dostati se s lavice pod lavici (s lepšího na horší). Sych., Šm. Chudý všude musí za dvéře aneb pod lavici se vtisknouti. Prov. Nerád darmo s lavice spadne (kdo odevšad zisku hledá). Č., Lb., Vz Sobec. Ano našel to pod lavicí, za vozem běže. (Jinak se ta věc má). Vz Výmluva. Č. Urozený co třetí břevno pod lavicí (jestli kdo pro peníze, šat atd. za uro- zeného chce platiti). Č. Za nova řešátko pověsí, staré (potom jím) pod lavici hodí. D. Sedlák se neumí skrýti, když ho i pod lavici strkají, však mu vždy boty vyhlídají. Jg. Devíti myslí jest než s lavice spadne (jiné myslí sedě, jiné stoje). V. Srdce pod lavici upustiti. V. Spadl s lavice (je syn z kurvy). Ros. Na cizí lavici býti (v nájmu). Sych. Od 1-ce ke kamnům. Vz Blízko. Lb. — L. = sídlo pánův na sněmu a hlavně při soudech. Die Sitze der Beisitzer des Herren- gerichtes im Land rechte. Vz více v Gl. 121. L. světská, duchovní, rytířská, panská, městská = stavové světští, duchovní, rytíři, páni, měšťané. L. soudců. V. V lavicích sedají páni. Vš. Páni z lavic kteří v soudu zemském sedí. Die Landrechtsbeisitzer. Zříz. Ferd. S lavice a polštáře někoho svrci (= s úřadu. Vz stran přísloví: Úřad. ) Č., V. — L. u horníků kusy plástu n. flece, pískem, mastnicí atd. rozdělené. Vys. — L. chlebné, Brodladen, Brodbänke. Arch. II. 202.