Lebeda
Lebeda. Česká 1., atriplex. 14 stol. Mr., Byl. 15. stol. Vlaská 1., chrysolachanum. Mr. L. červenolistá, a. purpurea. Dlj. 34. Cf. Stb. 243., Rstp. 1283., Kram. Slov., Rosc. 121., Mllr. 20., 32., Schd. II. 279., ČI. Kv. 152. Sel sedláček lebedo na tom panském liódělo (údělu). Sš. P. 676. Nasela sem marijanku, sešla lebeda, což budu ga- lanom davať, běda přeběda! Sš. P. 283. Patrná to běda, když se rodí v žitě l. Č. M. 177. — L. = špata, ledačina. Brt. — L. stala se mi 1. (nepodařilo se mi). U Fry- štatu. Džl. — L., y, m. = člověk slabý, ne- mocný, bídný. To je lebeda! Laš. Tč., Džl. — L., os. jm. — L. Václ. 1610. Jg. H. 1. 2. vyd. 591., Sbn. 939., Jir. Ruk. I. 446., S. N. — L. Ant., 1797.—1857., známý čes. puškař. Po něm převzali továrnu jeho syn Ant. a Ferd. Vz Lebedovka, Rk. Sl., S. N.