Lebka
Lebka — ona čásť kostry, která majíc podobu vejčité skříně kostěné v dutině své mozek uzavírá. Blř., Rk Sl. Spodina lebky, Schädelbasis, vlomení lebky, -eindruck, tr- hlina 1-ky, -fissur, násadec či výčnělok, -fort- satz, výčnělek, klenba, -gewölbe, přetvo- ření lebky, -Umformung, řez lebky, eranio- schi8is. Nz. lk. Rozdrcení lebky, Kephalo- thripsie, navrtání lebky. Křk. Por. 306., 604., 605. -— L, der Helm. Že by mu samo- stříl, plech přední a lebku švábskú vrátiti chtěl. NB. Tč. 183. A vzal pancieř, lebku, meč. Pč. 11. — L = kněžská čepička, die Tonsurkappe. U Bzence. Šd.