1. Leda
1. Leda, ledasi má význam všeobecnosti, povšechnosti: leda kdo, leda cosi, leda kdosi atd. Mkl. S. 90. — Leda = 1. leč, vymi- ňujíc, ausser, ausgenommen. Neviděl jsem ho nikde; tu aspoň není, leda by snad v koutě byl. Us. Neopatříš-li sám sobě toho, zvíš, jak zejskáš velmi mnoho; leda by bylo pro někoho. Dač. — 2. = Jen aby, um nur, ve větách účelných. Vz věta účelná. Vytýká se účel, za kterým se co koná a pojí se s pří- čestím minulým bez: byl, a, o, jsem. Jest moci vylučující. A to vše činili, leda lid uspali (jen aby uspali). Plác. Chatrně se odívá, leda se před zimou ochraňoval. V. — Zk. Mne tu mamička vhodila (do vody), leda ve vínku chodila; Já sem sedla, leda sedla, leda sa já s tebú svezla; Já jsem volal, leda volal, leda z tebja smích udělal; A tam Kaču prodali za oklepinu slámy, leda darmo nebyla. Mor. P. 156., 164., 177. Píší-li písaři tak, leda bylo napsáno aneb leda se píšícího vůle a mínění vyrozumělo od čtenáře a to vše naspěch, není jim to za zlé míti. Blgr. A já chodil, leda chodil, leda děvče za nos vodil. A já chtěla, leda chtěla, leda víc ga- lánů měla. Mor. P. 240. Leda jeden sám všecko měl. Ledacos připlichtí lhář, leda byl novej kalendář. Dač. Ona (matka) mia stro- jila, leda mia vyzbyla (nevěsta). Mor. P. 448. Dělá to leda bylo (jen aby to bylo = špatně, hala bala). V. Leda mluvil. Ros. Leda jen země nedopadl, jej drží. Har. Leda se žvalo, mluvilo. V. Raději sním jelito, leda hrdlo a břicho bylo syto. Rad. zv. — Poznámka. V tomto případě nepřipojují se k leda spojky: že, by, když. Vz Brs. 98. — 3. = Jen, toliko, nur, irgend. Že ne leda chatra, ale sami sou- sedé. Br. — 4. Přípona zájmen, dává ve- dlejší ponětí špatnějšího stavu = bez vybrání, -kolivěk, ohne Unterschied, gleich viel was für ein, jeder selbst der geringste. Jg., Č. Za leda kterou příčinou. Kom. Vz následu- jící „Ledacosi. " — 5. Leda — leda = buďto — aneb, entweder — oder, bald — bald. Pověrné, tak že se leda dřevu, leda kamenu, leda díře, leda člověku, leda satanu svěří člověk. Kom.