1. Leda
1. Leda = leč. Vz Mkl. Etym. 162. Komu bych ťa nechal, leda pánu Bohu. Sš. P. 123. — L. = jen aby. Šúkali se tam, šúkali, l. Verunku dostali. Brt. D. 174. Vkazoval nepravdivé zprávy, že otci není zle, 1. by dceru doma zdržel. Osv. 1884. Chycil sa do roboty, l. mu čas prešéł. Rr. MBš. Já sem sedla, leda sedla, 1. ča já s tebú svezla; Mám já miló, 1. bylo, 1. by teskno nebylo; Já sem sa vydala, 1. muže měla. Sš. P. 164., 334., 495. Všecko šlo, leda nestálo. Němc. Mňa tu matička hodila, leda pod vínkem chodila. Brt. N. p. I. 11. Cf. Brt. S. 3. vd. 133. 3. — L. attributivné. Včil može 1. stará baba jezdiť. Brt. D. 174. Pre 1. děv- čátko volím šablu nosiť (ledajaké). Koll. Zp. I. 348. — Ad 4. Cf. Brt. D. 165.