Lehnouti
Lehnouti, hnul a hl, utí = položiti se, sich legen; lehati. Jg. — Abs. Jak si ustele, tak lehne. Prov. Lehaje vstávaje se modliti. Jakou duchnu máš, tak lehni, tak pod ní se obrať, stěhni. Reš. Já bych již rád lehl (šel spat). Jg. Lehni, lež! (couche = kuš, volá se na stavěcího psa, aby se k zemi přitlačil, lehl). Šp. — kam. Já na tuto postel lehnu. Ros. Lehnouti si (ethický dativ) na podušku. Er. P. 279. L. si do postele. Jdi, lehni si do sena. Er. P. 254. — kdy. Po jídle si lehnu. Us. — čím. Saul chtie jieti Davida lehl polem. Ps. ms. Sám byl bych lehl hlavou na kamení, nohama do trní. Er. P. 501., Sš. P. 32. Město popelem lehlo. V. Město rumem a popelem lehlo. Har. I. 82. Obilí deštěm lehlo. Nt. Proti nepříteli polem 1. Us. — na čem, kde. Až jednou všecko na hromadě lehne. V. Na hromu lehne, na hromu vstane (= pořád kleje). Č. Pojez, než lehneš na marách. Jir. dh. Až ten kořen několik dní v tom víně lehne (poleží), slij to víno atd. Jád. Ten list přiznávací u pánov z Rožmberka lehne (chován bude). Ms. 1449. — k čemu: ku spaní; 1. si ke zdi. Us. — koho, co. = líhnouti, hecken, gebären, brüten. Svině se prasí, některé už lehla. Us.