Ale
Ale, spojka, složená z a-le; řec. ????, lat. sed, něm. aber, doch a po větách zá- porných sondern. Zk. Poněvadž ale jest složeno z a-le a odpovídá lat. sed (ne: autem, vero) a řec. «??« (ne: <H·? lat. vero a řec. <U odpovídá z pravidla čes. pak), má se klásti na začátek věty, ale v novější době klade se na druhé místo, často ještě dále a někdy skoro až na konec věty. ,Pak' se nyní velmi zanedbává. Š. a Ž ., Os. Vz Ale, 8. Dobrov- ský ve svém Lehrgebäude (na str. 269.) učí: Zu Anfange und nach einem anderen Worte. Pozoruje užívání této spojky co do slovo- sledu v literatuře střední seznal jsem: 1. že jí spisovatelé střední doby neužívali tak zhusta, jako nyní se děje, kladouce častej i spojky: pak, však, než; 2. že v pravdě čítá se u nich obyčejně na počátku věty. Z no- vějších srovnává se s obyčejem starým nejvíce Šafařík, užívaje rád jiných spojek odporo- vacích; že však i u něho spojka ,ale´ někdy po jiném slově stává, toho snadno každý se dočte. Jungm. však, Pal. a Hattala a j. spojku tu bez rozdílu buď na čele věty, buď za slovem kladou. (Vz příklady v Mtc. 1873., str. 170.) Mš. — Klaďme ji tedy na začátku věty. —