Lékař
Lékař. Št. Kn. š. 9., 184. V MV. nepravá glossa. Pa. Cf. Slov. zdrav. L. okresní, soudní. O vojen. lék. vz S. N. XI. 281. L ři, uzdrav se sám! L. (čihař? Od léceti) vždy má čáku k seči. Alx. V. v. 282. L. ku praxi oprávněný. Us. Cti lékaře pro potřebu. Eccl. 38. 1. 4. Lékár k svej pomoci víc množí nemoci. Glč. II. 106. Po cestách ven- kovského 1-ře nekvete pšenice. Šml. Vz Er. P. 393., Jg. H. 1. 2. vyd. 704. L. nedbaje sám sebe, kterak móž pomoci jiným ?; Dobří 1-ři žádostiví jsou zdraví nemocného, ne peněz; Zlí a neučení lékaři mordují těla, neučení kněží duše lidské. Výb. II. 9a8., 1602., 1603. L zubní. Cf. Zbrt. 112. Patron 1-řů sv. Lukáš. Vz Zbrt. 241.