Lekati
Lekati; lekávati; leknouti, knul a kl, ut, utí = strašiti koho, einen schrecken, in Schrec- ken setzen. Jg. — koho čím. Slunce (za- tmělé) leká krále změnami. Ráj. — se (čím). Tak som sa l'akla, že už ani duše vo mne nebolo. Mt. S. Díváním lekl sě. Anth. I. 53. — se čeho. Svého vlastního stínu se l. V. Lekám se slov tvých. Us. Všichni podlé při- rození lekáme se protivného. Št. — Kat. 2170., Brt., Kom., Vrat., Pass. — se komu. Samému mně se srdce leká. Solf. — se za koho, za co. Lekám se za tebe, že... Solf. Lekli se za chrám Pána Boha svého. Br. Velmi se v hlavu udeřil, tak že jsme se zaň lekli. Let. 508. — se kde. Což se mé srdéčko v těle leká. Er. P. 196. — od čeho: Ďáblové od hlasu hromobití tvého lekati se budou. V. — se před čím, šp. m. čeho. Jv. — že. Lekl se, žeby se v něm nebyl krve dořezal. Us.