Lenivý
Lenivý. Člověk 1. se psotně živí. Us. TČ. Ruka 1-ho vždycky v nedostatku bývá, pre lenivosť ani tvári vodu neumývá. Glč. II. 192. V 1-vé hniti rozmařelosti. Št. Kn. š. 185. L ho volovým trusem ukamenuješ. Na Mor. Té. Slov. Glč. II. 192. L. do díla chuti nemá. Us. Každá žena 1-vá jest muži ošklivá. Té. L-ho den pracovní jest vždy zítra, den odpočinku dnes. Sb. uč. L-vý doleží, chytrý (hbitý) doskočí. Orl. IX. 247. — v čem. Aby nebyl leniv v svém úřadu. Št. N. 95. — k čemu. Ku márnosťám ošemetným dycky buď lenivý. Glč. I. 59. K božským věcem 1. MP. — čeho. Kdo je práce l-vý, není člověk poctivý. Slez. Tč. — na čem. Jsi-li l-vý neb ospalý na božie službě. Hus III. 184. — čím: duchem. Dch.