Lepiti
Lepiti, 3. pl. -pí, lep, pě (íc), il, en, ení; lepívati, lepívávati; lépati, lípati, lépávati, lípávati = klejovati, kleben, kleiben, klei- stern, pappen; schmieren, wellern, flicken; aus Leim bilden. Jg. — co: papír, stěnu, strop 1. Jg. Ptáci hnízdo lípají. Jg. Zrádné cedule lépali, kladli a metali sú. Jir. — co kam: papír na okno, na stěnu; návěští na rohy, Us., šperky na děti, Kom., masť na hlavu, Us., zlato na sebe 1. St. skl. Tkadlec strhané niti do půlkruhu lepí. Krok. — na koho. On na mne lípal (ve hře v karty n. při dražbě = přihazoval). Jg. — co z čeho: hrnce z hlíny. Kom. — Br. — co v co: v hromadu. Vus. — co kde: Diem dále, že ty zle lépáš kostely na chrámu. Odp. Br. 1514. — co k čemu. Rk. — co komu. Vlastovička lepí si hnízdo. Ros. — se. Lepí se to. Us. — se na co. Mastné prsty na všecko se lepí. Sych. Děti se lípají na vůz (věšejí se). Plk.