Ale se kladeAle se klade: 1.
Když se větě záporné věta tvrdící naproti staví. Tím se výrok prvé věty popírá, protože výr
ok Druhé věty v platn
osti jest n. býti má (n. tím se hlavní věta
záporná druhou v neplatnosť uvádí). Nehleď na
řeč, ale na
věc. Prov. Nebývej bázlivý, ale smělý. Anth. --
Pozn. 1. ,Ale' se vynechává, přesmyknou-li se věty. Ústa
tvá tě potupují, ne já. Br. —
Pozn. 2. Zá- porné ne neklade se vždy k přísudku, nýbrž zhusta k jménu, které se zvl. vytknouti má. Nebo ne váš bude boj ale boží. Br. Ne ruka
jeho d
otkla se nás, ale náhodou nám to přišlo. Br. — 2.
Když se větě tvrdící věta záporná naproti staví. Hledala jsem ho, ale nenašla
jsem ho. Br. — 3.
Když se věty tvrdící jedna proti druhé naproti staví. Noc pominula,, ale den se přiblížil. Br. Čl
ověk hledí na
t
o, c
ož jest před
očima, ale Hospodin hledí k srdci. Br.— 4.
Když se vůbec výrok první za věc jistou připouští, avšak platnosť jeho tím se omezuje, že se z oboru jeho výrok druhý vymiňuje. K prvému členu připojuji se zhusta
slovce: sice, jistě, zajisté, ovšem. Takt' je sic, jak to ona praví, ale c
o onato trápati má? Kom. Memmius zběhlý jest v literatuře, ale v řecké. Kos. -- 5.
Když v rozmluvách námitky činíme n. odrážíme, k jiným věcem přecházíme nebo
k dřívějším se vracíme. I to jest dar boží o věcech božských pěkně mluviti uměti. Jest dar boží, ale na
slovech se stav
ovati má? K
om. Pr
ot
ož jest svědky
na t
o ustavil, abychom k tomu snáze přistoupili; ale budeme-li hleděti na
svědky
. . Chč. 615. — G.
Když s pohnutou myslí o čem se tážeme aneb odpovídáme aneb k čemu vybízíme, něčeho žádáme. Ale pro pána
Boha, c
ož se t
o děje? Ale dnes nech
oďte nikam. Udělal-li
on t
o? Ale udělal, však já h
o znám. Kterak mají služebníci naši nám stál
osť zach
ovati, aleť nedějí tuto paní naše. Ctib. - 7.
Zhusta na, začátku závětí po větách připouštěcích a podmiňovacích. Byť se pak všichni zhoršili, ale já nic. Br. Ač oni mluví, že je někdo vysvobodí ale sami nevědí kdo a kdy. Vz Věta
připoustivá. — 8.
Klade-li se uprostřed věty, omezují a za
ostřuji se jedn
otlivé výrazy a
ale znamená t
olik c
o: asp
oň, alesp
oň, asi. Pojď ale ty. Bibl. P
oveďme h
o, snad ale tam vnadu najde. K
om. --
Ve vých. Čech. a na Mor. = as. Ale 15 nás tam byl
o. Jir. Je ho (žita) ale dvě měřice. Na Mor. Brt. - 9.
Sesiluje se přičiněním ,však' a, ,brž'. Všichni okolo něho stáli, ale avšak ty nejblíže. — 10.
Klade se v slučovacím spojení vět po: nejen, nejenom, netoliko
a sesílaje se zhusta v: ale i, ale také
, ale také i ,alebrž', a
ve větách záporných v: ,ale ani, ale ani ne, ale také ne, alebrž ani ne'. Zk. — 11.
Někdy závětí, je-li v něm co k pováženi, s
e zamlčuje. Nyní to poněkud půjde, ale, ale. — 12.
Také se ho užívá, substantívně. Nic není bez ale. Vz Šťastný. Jg., Lb. Jest při tom ještě ale. Jg. Závistník někakéžť ,ale´ přičiní anebo ,než' k chvále každého. Št.