LhátiLháti, cf. Mkl. Etym. 177. Dle Bž. 201. podlé tř
. V. 4. a směžďuje kmenové
h před příznakem
-e a v imperative: lžeš, lže, lžeme, lžete; lži. Jinak dle Gb , jenž praví: Obecně neslyší se jinak, než praes. sg
. 1. lžu, pl. 3.
lžou. Naproti tomu jazyk spisovný oblíbil si
Ihu, lhou, partc, praes.
lha,
lhouc, lhouce. Tvary obecné
lžu,
lžou a taktéž partc,
lže, lžíc, lžíce jsou však správny i podlé obdob slovanských, strb. ltgati, l'bža. atd., i podlé pravidla staročeského
. Násiedují doklady o Praes. sg. 1.
lžu (Ižju), přelil,
lži, pl. 3.
lžu, přehl.
lží; parte, praes
. lže, Ižúc, přelil.
lžíc. 1. os. sg. lžiu, 3. os. pl. lžiú
. Ž
. klem. 88
. 36., 65. 3. Pro správnost forem
lžu atd
. svědčí také impert
. lži,
lžete; ke
Ihu atd. byl by imperativ
lzi, lzěte, novečes.
lzete. V češí
. staré není mu znám doklad pro tvary
lhu,
lhú,
lha,
lhúc, doklady pak ve Slov. Jg. uvedené nepřesahují stol. 16. Jsou to bez pochyby tvary původu pozdějšího a vyvinuly se chybnou analogií: mohu, mohú, moha — móžeš; střehu, střeha, střežeš; peku, peka, pečeš atd
. Podlé toho přidělali spi- sovatelé ku
lžeš,
lže taktéž
lhu,
lha atd. Vz List. filol. 1879. 55., 1884. 90., Athen. 1888. 18. (roč. VI.). Cf
. slovesa třídy V
. 3. Na Slov. říká se:
cigániť. Cf. Lhář. L. — úmyslně tak mluviti, aby kdo nepravdu za pravdu měl. Blř
. --
abs. Vymlouvají smil- ství, ale lží. Hus I. 439. Píši vám, že nelži ; Vie, že nelži; Lžúce pro mě; Pravduť pra- vím a nelžu. Ev. olom. 184., 105., 324
., 156. Lže, jak by premoval. Us. Rgl Bóh je pravda neomylná, němóže luhati. Glč
. II. 109. Kdo sa často prisahá, má obyčej luhati. Glč
. I. 158. Ústa, která lží. Št. Uč
. 61
. b. Vizte, lži-liť (já). BO. Lže, kam čert káže. V Kunv. Msk
. —
jak. Lže jako noviny. Us
. Šg. Když dobře zelže, jako kdyby pravdu pověděl. Val. Vck.
Pod žertem 1. Jel. Enc
. m. 6
. Lže, až Bůh brání. Č. T. Tkč. Jen směle lži a zdar tě nemine. Pal
. Rdh. III. 286. Nač ty, šuhaj, ke mně cho- díš, keď ma nikdy neobtúlíš? Lužeš milá, jako sučka, nespadne mi z tebe ručka. Koll. Zp. I. 185. Ve všecky hambalky lžete. 1615. Mus. 1880. 475. Ústa, kteráž ráda lží, za- bíjejí duši. Št. Kn. š. 112. —
čím: ústy. Kká. L. kým = calumniari, osočovati. Bdl. —
proč. Lžíce pro mne, mluviti budú na vy. ZN. Nebuduť proň 1., poviem plnú pravdu. NB. Tč 125. —
kdy. Kdo včera lhal, tomu i zítra se nevěří. Us. Bž.