Lháti
Lháti, žlu, žleš, žlou. Zliv. Kub. fil. 1902. 249. Ti mluví mnoho a rádi lží. Luc. 60. Lhouce pro jméno mé. XV. stol. Uč. spol. 1903. III. 29. Selhú oni. Chč. Post. z r. 1522. (Výb. II. 636. 13. ) Ve Věst. XI. 282., 283. doporučuje se: lžu, lžou, lže, lžíce. — nač. Každý takový lže na svú hlavu. Dolen. Vz tamtéž mínění Flš. Písm. 245. — več. Lže ve svou hlavu jakožto zlosyn nejhorší Hrlš. Hus. 206. — kým. Když on mnú lže, já také tebú 1. musím. 1512. Arch. XIX. 146. — jak. Lže, až se stěny rozstupuju. Vlasť. I. 234.