Lhůta
Lhůta = polehčení, shovění. Smil v. 1026. L. zavitá, die Praeklusivfrist, J. tr., Bor. 68., platební, das Respiro, k předložení ně- čeho, der Vorlagstermin. Šp. Placení po lhůtách, na roky; Přísně lhůt šetřiti. J. tr. Po vyjití lhůty. 1546. Té. Já jsem mosila svým chudým lidem za tři léta lhótu dáti. Půh. I. 165. Dneskajšek je lehota, do kto- rej . . . Slov. Ntr. V. 280. — L., vsi u Kla- tov, u Chotěboře. Blk. Kfsk. 1353.