Líbati. abs
Líbati. abs. Koho mrzí 1., říká: Bolí mne ústa. Bž. — co. Světlo líbá čelo vod. Nrd. Větřík líbá hory, stráně, břehy, háje. Kyt. 1876. 80. Líbá rohy (opilý). Us. Vrů. L. káču (jde poslední od muziky). U N. Bydž. Kšť. — co proč. Maria ho líbá od Radosti. Brt. P. 163.— kam: v ústa. 14. stol. Mus. 1884. 27. — kdy. Na hody se smiřují a líbou. U Uher. Hrad. Tč. Budu ji líbávať ruce každý ráno. Sš. P. 221. — jak. Líbali se, až se hřebíky třásly. Us. Rgl. Lítostně ji líbala Sš. P. 141. L. něco zbožně, někoho vilně, Kká., ruku něčí s upřímnou zdvo- řilosti. Šml. Po třikrát jeho ránu líbal a naň dúchl. NB. Tč. 72. — se s kým. Oni se spolu líbali a mě přesmutného neznali. Sš. P. 260. — co komu zač. Budeš mi jednou ruce za to 1. (budeš mi za to po- vděčen). Šml. I. 50.