Líbiti
Líbiti, (strč. lubiti), 3. pl. bí, lib, líbě(íc), il, en, ení; líbívati = milovati. — co, koho: milovati, lieben. L. víno, pečenku, vojnu, sváry. Plk. Co kdo líbí, to chválí. Kající jest ten, kdo nižádného hřiecha nelíbí. Hus. Dcer. 53. Také u Domažlic. Er. P. 248. — co komu. Líbí si nový kroj (miluje jej, má jej rád). Ros. Líbil (chválil) mu ten kroj. Ros. To si dám (nechám) líbiti, german. a šp. m.: To je dobrá. Brt. Vz Ht. Obr. 18. — koho kde jak. Lubila (milovala) ho rovným plamenem v srdci. Víd. list. Ač toho v srdci nelíbil (nemiloval). Troj. — co na kom. Ty nejvíc líbíš (miluješ) lásku na nás. Pís. 1529. — koho čím: ústy = líbati. St. skl. — se, libým, milým býti, behagen, an- stehen, belieben, wohlthun, gefallen. Jg. Co se líbí ? Us. Lib se to neb nelib. V. — se komu. Tato rada se mi líbí. Háj. Jak se mi (ti) líbí. V., Kom. Nelíbilo se mu to. Ros. Mně se to nic nelíbí. Us. Bude-li se Bohu 1. V. Samému sobě příliš se l. V. Každý, co se mu líbí, káže. Čr. Každý jest svého statku pánem a s ním učiniti může, co se mu líbí. Kol. 64. Nenarodil se ten, kdo by se líbil všem. Č. Není nalezen člověka ten, jenž by se líbil (zachoval) lidem všem. Č. Co se komu líbí, tím se neotráví. Lb. Jak se komu líbí, jednomu trnky, druhému slívy. Pk. — se komu na koho. Nelíbilo se mi to na něho. Zlob. — do koho. Jak se všem moudrým lidem do žen dobře líbí. Št. Velmi se mu dobře líbilo do toho němého. BN. Líbí se mi to do něho. Us. To mi sě do tebe nelíbí. Pass. 491. Nelíbilo se jednomu do druhého. Bart. I. 6. — se komu čím. Postavú rúcha lidem k oku 1. sě. Št. — od koho. To se mi od něho líbí, šp. m.: to se mi líbí do něho, při něm, v něm. Cf. V němž se mi zalíbilo. Br. Vz Brs. 99. — na kom. To se mi na něm líbí. Ml. — se z čeho. Ač se jest líbila z panenství. Št. — s inft. Líbí-li se Vám jíti s námi? D. Králi se líbilo nás tam po- slati. Troj.