Líbiti
Líbiti. Cf. Mkl. Etym. 171. — abs Ľú- bila som, to netajím, ale už dám pokoj za tým. SI. spv. IV. 143. — co, koho. Líbíš ty písně? Náš táta ho lúbjá, oni vám mia slúbjá; Přišel tě k nám, já ho neznám, chtěl mia lúbiť, já se nedám; Žena lúbí tolary a já lúbím poháry. Sš. P. 239., 314., 609. Nelúbila by ťa, ale srdce musí; Potom ťa já, milý lúbiti zanechám, keď já moju dušu pánu Bohu oddám Koll. Zp. I. 7., 90. Šepce, že ma 1'ubiť bude, kým len živý bude. Phld. IV. 1. 28. Kdo liubí dušiu svoju. Ev. Ľú- bim ťa, ako holub žitko ; Kto čo ľúbi, tým sa neotRaví. Slov. Orl. IX. 247., 248. Velmi se I ubili (milovali). Němc. VII. 23. Co kto ľúbi, to ho neraz hubí. Rr. MBš. Já som ťa lúbila, jak holub žitečko. Sl. ps. 134. Frajíř s frajířkou sa ľúbia. V Podluží. Brt. Galanečky moje, proč ste vy sa bily ? Pro tebja, šohajku, že sme ťa lúbily; Aj bolí mi hlavička, pobila mia matička. Prečo že ťa pobila ? Keď som teba ľúbila. Sš. P. 232., 302. Offěry ľúbiti. Ž. wit. 50. 18. Že by som odrazu jednoho lúbila. Sl. ps. 51. Obě straně k tej smlúvě svolili a tu líbily. 1480. Sd. kn. op. — co komu. Libte sobě pRavdu neb nelibte. Šf. — jak. Srdce, ktoré opravdive lúbi, nedbá na reči matkyne, ludí. SI. ps. 271. — koho jak dlouho. Ľúbil som ťa za tri roky, aj ťa budem až na veky. Sl. sp. 10. — se komu. Někomu se líbí hřeben, někomu, co leze po něm (veš). U Rychn. Msk. U Klatov. Rgl. Jak sa ti nelúbím, hledaj si jiného; Už si, děvče, už si moje, líbí sa mně líčko tvoje: tobě moje a mně tvoje, líbijá sa nám oboje; Vy sče sobě vzali, co se vám líbilo, mi si vzaé ně- dače, co by mne cesilo. Sš. P. 88., 190., 300. Ani se tobě lib cesta zlých; Králi, rada má lib se tobě. BO. Když běch mlad, staří mi se nelíbéchu^a již sem stár, opět mi se nelíbie mladí. Št. Kn. š. 64. — se komu jak. Líbí se mu teď třikrát tak, jako před třemi lety. Sá. Krásné líbí se nám samo sebou; Jen formy se líbí aestheticky. Dk. Aesth. 12., 30. Co jest krásné, nutně všem se líbí. Fk. Ty panenko maličká, ty se mně hrubé líbíš, jedno oko rybí máš, na druhé malo vidíš. Sš. P. 364. Bude se to věrné lúbic. Koll. Zp. I. 18. Bez viery nelze se jest 1. Bohu; Kdy bychom se jemu všie věcí líbili; Tak mi se zle berně líbí, že neviem, co o ni řka. St. Kn. š. 7., 51., 157. — se komu do koho. Ale třetie mi se do tebe nelíbí. Pass. mus. 319. Málo se jim líbí co do koho. Výb. II. 739. Za Št. po- lož: Kn. š 99. — se komu čím. Čím se mi líbí umělecké dílo? Dk. Aesth. 31. Bych se líbil lidem pochlebenstvím, sluha bych boží nebyl. Hus I. 474. — se komu v čem. Rúcho krojem lepým činily sobě a líbiec se v něm. sobě. Št. Kn. š. 84. V tom se mi nelíbí. Šml. I. 47. — kde. Co se ti na jiných nelíbí, na sobě netrp. Us. Dejž pa- nenka Maria, aby se vám u nás líbilo. Šml. Ej ľúbili šme še. jak hoľubky v lese. Sl. ps. 160. -— s inft. Co by se jí dělati líbilo či nelíbilo. Sá.