Libost
Libost z 1'ubosť. Bž. 42. L. = zalíbeni atd. Berte dle libosti, nach Belieben; Jest mu to k 1-sti. Dch. Kdykoli mu k tomu přijde 1. Sá. To hříbě pro svoju 1. Us. Té. Byla mu k libosti (líbila se mu). U Rychn. Ptřk. Nemám k tomu libosti. Er. P. 313. Každý člověk musí mať nejakú libôstku. Slov. Zátur. Můžeš si vybírať, co chceš, k libosti. Sš. P. 597. Učiníce to pro přá- telské libosti ukázání. 1515. Mus. 1880. 490. Komu sě já mám k 1-sti stavěti? NB. Tč. 225. L. si měl v světské psotě. Smil v. 2037. L. sú měli k Alexandrovi. BO. Činiti boží 1.; Míti v něčem 1.; L. někomu uči- niti ; Když člověk má 1. přielišnů v rúše krásném. Št. Kn. š. 37., 56., 126., 164. — L. = rozkoš. Jde-li hladovému 1. z poží- vaní jídla. Kos. Ol. I. 235. A toho požívá k své 1-sti. Půh. II. 261. L. tělesná, svět- ská. Št. Kn. š. 36., 63., 96. Malá 1., ještoj' v hřieše. Ib. 185. Žádají se pro tělesnu 1.
oženiti. Št. Kn. š. L. dotčení toho. Ib. — L. = láska. Neměl k ní 1. U Domažl. Dšk. Z velikej lúbosti nikdy nic nebývá; Kdze najvekša lúbosć, tam se neseberu (za sebe nedostanou); Preto nás spájá žára slniečka, že sa vokradla lúbosť, luběnka nám do sr- dienka. Sl. ps. 125., 119., 48. Bože, Bože, kam tá ľúbosť ľahko by doniesla! Bl. Ps. 64. Ľúbosť, Bože, lúbosť však je preveliká, kde se rozpomuože, umorí človeka; Byla by som neverila, že by lúbosf zaškodila. Koll. Zp. I. 91., 97.