Libovati
Libovati, zalíbení míti, Wohlgefallen haben, lieben; loben; sich gütlich thun. Jg. — co = milovati: pravdu. Br. Kteříž ty věci libují. V. — Kom. Jedni to, jiní jiné libují. Bs. — co komu: Liboval (chválil) mu ten kroj velice. Ros. — si něco. Li- buje si (chválí si, má jej rád) nový kroj. Ros. — Br., Sych. On si to velmi libuje. Us. A ucho posluchače takového moudrý sobě libuje. Br. Co sobě víc libujete, pravdu-li čili řeč lahodnou? Tata vazba jest prý špatná m. lib. si v čem, ale káraná vazba jest lépe doložena než doporučená. — si čím. Vojákem si libuju. Er. P. 433. — co čím, Tvé řeči ústy svými sobě libují. Br. — si co při kom. Kom. — si na čem. L., Šm. — si v čem. On si v tom velmi libuje. Us., Bs. — s infinit. Kdo libuje (má to rád) zle činiti, mluviti. Lom. — co do koho. Tos oznamoval, co by otec do lidí liboval. Kanc. o štěp.