Libý
Libý. Vz Mkl. Etym. 171. Jestliť se mnú boj lib. Kar. 114. L. cit, Dk. P. 119., pocit, hlas, Šml., ton. Lpř. Jakožť libo jest. Št. Kn. š. 39. — komu. Snad si mohu mysliť, co rai libo? Sá. A to je ta ryba mému srdci libá, Sš. P. 46. Byla jest jim libá moc jeho. BO. Coby libého bylo Bohu; Což jest jemu libé, to vždycky činím. ZN.Kohož mně libo, toho oklamáš pro mne. Št. Kn š. 18. — kde. Ty věci, které jsú před ním libé, Či- níme. Hus II. 193. — s inft Libý slyšeti Pass. mus. 467.