Líce
Líce. Ž. wit. 31. 9., Bž. 106., Šf. III. 645., Mkl. Etym. 169., Mz. v List. filol. 1882. 209. U Nové Kdýně líce, ete, n., pl. lícata. Rgl. Důlek v líci, die Backengrube. Us. A často uzří bledou líc. Ntr. VI. 92. Tobě dobře, můj synečku, a mně ne, tobě líčka červe- ňajú a mně ne, tobě líčka červeňajú jak červená růžička a mně líčka červeňajú jak zelená travička. Val. Vck. Postava smut- ného líce. Alx. BM. v. 35. (HP. 82.). Pro ty hubené kvasnice jsi otlučen božieho líce. Hr. ruk. 413. V hlavě neduh, nemoc v očí, v nose, v lícu i v obočú. Hr. ruk. 429. Člověk dvojího líce ( = ramenář). Žena v líci červená je zlá. Vz Výb. I. 960. — L. — osoba. Petře, vděj meč v jeho nožnice, ne- možeš obrániti mého líce. Hr. ruk. 233. — L. obřiťné. Políbili ste mne v zadní líce;
Nejsi hoden, abychom ti zadní líce líbali.
NB. Tč. 254. — L. = pravá, přední strana
věci, die Narbenseite, der Narben. Líc
křehký, spröde N, mdlý a měkký, matt
und weich, nepěkný, drobný, fein, dělaný,
künstlich, přirozený, natürlich, hladký, glatt,
jasný, klar, otevřený, offen, nevolněný, los,
pružný, prall, tvrdý, hart, drsný, rauh, hrubý,
grob, fialový, violett; l. proráží, schlägt
durch; 1 má býti hladký, měkký, pravi-
delného tvaru perlovitého, vypuklý ; na líci
jsou pory (potnice, pichy, rupjce) značně
užší; jemný 1. se scvrká. Šp. L. hradby,
die Face, Čsk., NA. III. 142., peníze, mince
(avers), NA. IV. 53., Mus. 1880. 391., pilíře,
NA. IV. 228., soustRuhu (die Wange), svě-
ráku, Včř. Z. II. 57., 19. Na líce a na Ruby
obrátiti. Laš. Tč. Juž dosti znáš čsti líce.
Anth. I. 3. vd. 34. Kněz ku poslu líc (če-
lem k němu) přistupi. Ciesař ku Praze líc
horou (čelem horou) jdieše. Dal. 117., 118.
Cf Slb. XLIII. - L. = corpus delicti. Za
lícem dovedený polož: , kteréhož corpus de-
licti tedy před rukama byl. Cf. Pal. Rdh. II.
231., Pal. Děj. I. 2. 277. Ano samo slovo
énavtoq,ů()m in flagranti, in ipso facto, či
vlastně in ipso furto, po česku při líci, se
jim na Jana nepřipadati vidí. Sš. J. 137.