Líceti, léceti
Líceti, léceti, 3. pl. -cejí, el, en, ení = nástrahy dělati, léčky strojiti, aufstellen. — co: síti, osidla, V., tenata. Rad. zvíř. — co komu. Ďábel mu osidla lécí. V. Nepřítel jim zálohy lécí. Kom. Ciesaři někteří vy- cházeli z úkladóv, kteréž jim léceli jich ne- přietelé. Št. Lecejíc jim chytré řeči z ne- dojepie. Št. Provázky léceli sú osidla nohám jeho. Boč. L. pasti. Bart. I. 7. L. ptáčkóm pruhla. Alx. 1130. — na koho: na ptáky, na zvěř, na ryby. V — co k čemu: osidla a podobné věci k lapání lidí. Brikc. — Pozn. Na Mor. užívají lícati při svatbách. Když ženich s nevěstou z kostela jde domů, sejde se několik žen majících na červené pentli červený šátek u prostřed s věnečkem roz- marinovým; s tímto šátkem na pentli před- stoupí před nové manžely a nepustí jich, až jim ženich dá zpropitné. Také lícají pacholci ženichovi, když si béře dívku z jiné dědiny; nepustí jich do vsi, až dostanou zpropitné. Mřk.