2. Líčiti
2. Líčiti, 3. pl. -čí, lič, líče(íc), il, en, ení; líčívati. L. = tvářnosť n. líce dávati, zvláště barvou (ličidlem líce malovati), schmin- ken, malen; bíliti, weissen, tünchen, putzen; hladiti, obenher krispeln, aufkrausen; zdo- biti, zieren, schmücken, schminken; doka- zovati, begründen, erweisen; vypravovati, erzählen, schildern; počítati, aufzählen; lé- čiti, heilen, v tom smyslu lépe léčiti. Vz Líce. — abs. Peleus, jak líčí (vypravuje) kronika. Troj. — co, koho (se). Ta panna se líčí. Ros. L. tvář. Br. L. dům, světnici (bí- liti). Us. Ne vše krása, co se líčí. Prov. L. hrnce = nepálené (černé, přežehované, Mý. ) křemelkou hladiti, by nebyly draslavé. Us., Dch. Aby žádný pří nepřátelských, buďto odpovědníkův aneb jiných zhoubcí zemských, nevelebil, nelíčil a v ničemž nezastával zjevně ani tajně. Ferd. zř. L. pravdu (vypravovati), Kom., při (ze slov. líce = corpus delicti, předmět činu trestního, vz Líce). S. N. Chytře svou (= při) líčí. D. Každá strana při svou vysoce líčila a provozovala. Bart. — co (se) čím. Ženy barvou (ličidlem) tváře líčí. V., Br. Právo lidmi 1. (den Beweis durch etwas führen), že je dříve toho času za muž šla. Kn. rož. 122. Komenský dvorečku, aj stojíš na kopečku; líčí ta děvečka aj červenú hlí- nečkú. Sš. P. Slovem božím co l. Kom. L. kůže líčním dřevem (hladiti, drsnatosti zbaviti). D. — co jak. Bitvu do podrobna l. Ml. Kůži po vrchu 1. Vz co čím. Šm. Při otevřených dveřích při líčiti. J. tr. L. co dle čeho. Nt. — co do čeho. Kůže do černidla l. (do třísla strojiti. Rohn. ) — o kom, o čem. O nichž bájka líčí (vypravuje). Ráj. L. sle- pému o barvách (vypravovati). Šm. — se k čemu. A ty zatracenče k duchům líčíš se nebeským (= počítáš se)? Ráj. — co proč. Nepravou při pro zisk pěkně líčí. Vz Líčení. Br. — co kdy. Příběhy ve při. J. tr. — na koho: na ptáky (chybně m.: léceti, líceti). Us. — že. Někteří líčí, že ten byl první koráb. Troj.