Líčiti
Líčiti. Cf. Líce (konec), Mkl. Etym. 169., List. fil. 1882. 206. O 1. = počítati vz Pře- líčiti. — abs. Jiný kterýs ličieše a řka, affirmabat dicens. ZN. — co. Zavolejte ji- noší, ať jich každý líčí slova svá, ut indi- cet. B. ol. L. obRany, die Vertheidigung ausführen. J. tr. L. chléb (chléb z peci vyn- daný vodou potírati, aby se leskl). Vz Pe- kař. — co proti komu. Neodpoviedáš ničeho k tomu, co tito líčie proti tobě (ob- jiunt)? ZN. A takto proti (němu) ličiechu. Hr. ruk. 235. Pan stoji na muosče, přeličuje ovce; liči, přeličuje, jedna mu chybuje. Brt. N. p I. 67. — co čím. Za Sš. P. polož: 266. Umělec to líčí obrazem, stellt es bild- lich dar. Posp. A ty netbaje pokory své lícieš se svým panenstvím. Št. Kn. š. 81. — se nač kam = chystati se. Líčím se už dávno na cestu; Líčím se právě k vám (jíti). Mor. Té. — co (jak). L. něco cha- rakteristicky, Osv. I. 486., krásně, Dch., úchvatnými slovy, Osv. I. 262., místněji, Sš. II. 94., živým slovem. Vrch. Zdá se, jako by neuměl ani do pěti líčit (počítati). Mor. Brt. — se. Takéž ty, ježto sě líčie, v ďáblov se vafnrok oblačie. Hr. ruk. 291. Krásím káza sě líčiti a chytrej řeči sé učiti. Dal. 18. — komu. Dobrá slova sobě líčí hřiešný (adscribit). BO. — kde. V básni té líčí se boj Řeků s Trojany. Us. — co o čem. Ličte nám o tom, co jste psali. B. ol.