Lid
Lid, na mor. vých. lud. Brt., Vck. Lid, gt. lida v Budějov., na Val., Vík., Vck., na Klat. BPr. Vzorec skloňování vz také v Bž. 90. Ludi — luďom (Příbor), ludźe — ludźach (Šamařovice), po luďoch, mezi luďoma (V. Polom). Brt D. Kdo za hriechy lida se po- staví. Hus I. 467. S lidem obcovati. Us. Dch. Len taký život budě silný, stálý, který sa z ludu jak z prameňa valí. Trok. 133. V každém národě, kdo sa Boha bojí a slúží ludu, jak múr pevno stojí. Trok. 134. Pilně stoje po spasení všeho lidu. Št. Kn š. 32. — L. = národ. Vódcie jsi byl tvému liudu. Anth. I. 3. vd. 7. L. izrahelský. Št. Každý 1. jmá někakú vieru. Št. Kn. š. 8. — Lidé. Cf. Mkl. Etym. 172. Ustroj se, abys mohl jíti na lidi (mezi lidi). Us. Kos. Je k lidem, er ist leutselig. Us. Sd. Nekradni mia šohaj sám, dondi večer s ludma k nám; Ludé lúky pokosili a mandely odvozili; ešče je- den mandel stoji a na ten sedlák sa strojí. Sš. P. 320., 544. Jak na hore vetry vejú, tak i ludia pletky sejú. Koll. Zp. 1. 100. Vzešli sú liudie. Anth. I. 3. vd. 7. činieše mnoho divuov mezi lidmi. Pass. XIV. Když svatí apoštoli rozličné lidi z židuov a po- hanuov na vieru obracovachu. Pass. XIV. Lepšej žijú levi (lvové) s sebú než roz- umní lidé. Glč. II. 118. Dobří ľude tam sú: strč ich do měcha a míchaj, jak chceš, dycky budě navrchu darebák. Slez Šd. Jedni ľudia skáču, druhí pláču. Slov. Rr. MBš. Až své přestojíme, i z nás lidé budou. Us. Bž. — L. = poddaní. Půh. II. 312. Nemaje práva k těm lidóm; Mým chudým lidóm. Půh. I. 377., II. 109. — L. = svědci. To provésti chci Burianem a jinými dobrými lidmi; Svě- domo dobrým lidóm. NB. Tč. 177., 244. Ale ač bych měl na ni (naň) dosti dobrých lidí, však chci od něho pRávo přijíti. Půh. I. 173. Vyvede na to dobré liudi. Dal. 91.