2. Líha
2. Líha, (liha, Plk. ), y, f., ližina, ližinka = podklad, podkladek, Unterlage. — L., jedna ze dvou klad, které jsouce prkny položené na lešení vedou, Balken zur Laufbrücke. — L., líhy, klády ve sklepě, na kterých sudy leží, die Kantner. Us. — L., líhy, lížiny, dvě hladká dřeva podlouhlá a spojená, po nichž se sudy smýkají (pivo do spílky atd. ), die Schrotleiter, Schrotstangen, der Schrotbock. Jg. Pivo po lize spouštěti. Ros. Jde mu všecko jako po líhách. Vz stran přísloví: Štěstí, Šťastný. Č., Lb. — L., líhy, rámec, na který se běhoun převrhne, když má býti křesán, die Schleife. Rohn., Vys. — L. od koše, rámec, v němž koš mlýnský visí, ližiny n. kačátka, die Rumpfleiter. Us., Vyš. — L., veliký záhon, někde: lícha. Vz Lícha. — L. u řezníka přístroj, na který se poražený dobytek klade. Us. — L. Líhy u saní a u vozu. Jg.