2. Líha
2. Líha, vz Mkl. Etym. 166. — L na sudy. Mest na líhy do sklepův uložený ve víno se obrací. Kom. — L. = záhon, lícha. L. přední, das Vorbeet. Šp. — L. u pro- vazníků = nástroj, na němž připevněna jsou vřetena, jež provazy stáčí; 1. jest obtížena kamením a užívají jí dělajíce lana. U Hořic. Hk. — L. v tělocviku ku skoku útokem, das Schräg-, Sturmbrett. Rgl. — L vozu, der Tragbaum. Us. Pdl. — L. voru, vz Válec. — L střelby (lože střelby), die La- fette. S. N. XI. 136. — L., Lyha, ves u Pří- bramě. Blk. Kfsk 5., Rk Sl., Sdl. Hr. VI. 138..