Líhnouti
Líhnouti, vz Lisť. fil. 1882. 193., Mkl. Etym. 163. — se komu kde. Vrtochy se mu v hlavě líhnou. Sá. — se čím. Hřích, jenž se morem ve Florenci líhl. Hdk. — se od čeho. Od vody sa vši 1'ažú, vom Wasser bekommt man Läuse in den Magen (říkají pijáci). Slov. Zátur. — jak. Vtáky sä tak plienia, že sä liahnu, ľažú. Niektoré sä ľažú len raz do roka, iné dva, tri razy, niektoré i devät ráz. Slov. Hdž. Čít. 177.