Lichva
Lichva, y, f., lichvice, lichvička, z něm. leihen (hebr. lavah), prvotně úrok z peněz půjčených (usura, Zins, Interesse; plod, pří- plodek); později tolik co sedlání neb zisk přílišný a nedovolený z peněz půjčených; hlavně byla 1. židovská, braní úroků nad úroky (usura usurarum, anatocismus, Wu- cher, Wucherzins). Tehdy ihned od toho času má na mne lichva (úroky) jíti z té ji- stiny svrchu psané. Chtějíce tu jistinu dluhu nadepsaného i s lichvou (s úroky) na to přišlou ode mne zase míti. Zříz. Ferd. 55. Dle Kn. dr. 134. byla lichva (židovská) úrok, jenž židům se dával:, dobyti v křesťanech neb v Židech pod úroky neb lichvami. (Tov. 90. )'; proto se čte ve zříz. o lichvách židov- ských, které vždy byly větší než obyčejný úrok zemský a někdy sněmem až na 20 ze sta ustanoveny byly. Vz Gl. 134. Na Slov. = užerva, z lat. usura, a l. je tam (a také u Chodů v Klat. ) = menší dobytek, zvláště drůbež. Č. Lichvu pásti, chovati. Jg. O pů- vodu vz také Mz. 56. Ktožť na úrok dávají penieze, lichvať jest. Št. Na lichvu půjčiti, půjčovati (lichviti). V. Dáti peníze na lichvu. Jel., J. tr., Br., V. Na lichvu bráti. Reš. Z peněz lichvu bráti. V. Lichvu od někoho bráti. Br., Št. N. 91. Lichvu a úrok béřeš. Us. Chudoba lichvy nezná. D. L. židovská, úrok na úrok, lichva na lichvu. V. L. dva- nácte ze sta do roka. V. (Úrok český= 6%, úrok císařský = 5%); L. obilná. V. Lichvou něčeho nabyti. D. Zákon proti lichvě. Jg. Patent o lichvě. Užitek z lichvy. Šp. Peníze nebijí se pro lichvu. Rk. Kdo se dle strčes. práva dopustil lichvy a jak se nakládalo s lichváři? Vz Rb. 252. —253., 267. Vz S. N.