Lichva
Lichva, cf. lichb, abundans, got. leihvan, strn. líhan. Mkl. aL. 126. L. obilní (v obilí, J. tr.), úroková, Kaizl. 177 , 282. L. u Ří- manů Vz Vlšk. 295 Cf. Rk. Sl. Také jie žádné lichvy z ničehož nespravovala; Z toho dluhu jí na každý Rok lichvu spravoval; Čekal půl léta bez lichvy ; Václav za od- por mluví, že od nie jen sedm zl. jistin- ných vypuojčil a tu ihned židovka dva zl. lichvy k tomu přičtla, že jest to 9 zl. uči- nilo; Bez lichvy státi má do vánoc; Sli- bujem mu 28 zl. i s lichvou dáti úplně a docela zaplatiti beze vší výmluvy a nesnází i bez všech zmatkuov; Máme mu dávati na každý týden lichvy na tu summu sedm bí- lých groši; A jestliže co lichvy vzato jest; Měla-liby na ten duom 1. jíti. NB. Tč. 18., 27., 30., 69., 222. Kážeť své i s lichvú za- platiti. Dal. 168. Slibuji platiti jistinu grošů svrchu psanou s lichvami (úroky) na to přišlými i s náklady. Faukn. 55. On lichvou z lichvy dlužníka zžírá, což neřád jest. Kom. Nemá býti konšelem, ktož na lichvy dává. Sob. 7. A ty peníze vzali jsú mezi židy na mě a na ty 1. běžela. Půh. 11. 180. Bude-li 1. rósti na tě, viz pak, by nemusil vysésti i ze všeho. Exc. Lichvu i nádavek bráti; Nedávej na lichvu. BO. Peněz i s lichvú dobyl. ZN. L-vu béřete rádi. Št. Kn. š. 158. Zvláště mezi kupci a trhovci panuje paní 1., jenž v pravdě móž slúti krádež; Má vrátiti lichvu to věz zisk z pojčených věcí. Hus 1. 213., II. 391. L. jest rychlonohá a dlužníka šlohá. Cf. Ž. wit. 4 5. a j., Tov. 133., Náklad, Sedláni, Přilichviti. O lichvé měštěnína s židy vz Výb. II 341. — Str. 920. b. v 15. ř. si. užerva oprav v : úšera. — L. = dobytek, zvi. menší drůbež Slov., mor. a u Domažl. Nl., Rb., Brt. Cf. Mkl. Etym. 168. Sypati lichvě. Němc. Krl. 22. Trúbo zahuč pannám, aby svú hnaly ze dvora lichvu. Hol. 358. L. pochybná, zá- pražná. Vz tato slova L jastrí zprvu očima a potom sa pustí strečkovať. Rr. Sb. — L-, ,y m., os. jm.